O tom, že původně jsme měli jet do Mexika, případně do Thajska psát nebudu. Možná jen zmíním to, že shoda okolností a drobet alkoholu na silvestra a já vidím, jak Andrejka přikývla, že pojedeme s Mazcem, Zuzkou, Petrem a Jíťou do Egypta, do Dahabu. Andrejka dle mého názoru měla dost alkoholu v krvi, tak ji vůbec nevadilo, kam k moři pojedeme a s úsměvem souhlasila, jasně jedem do Egypta. Já jsem pár týdnů jen doufal, že názor nezmění. A nezměnila 🙂
V tu chvíli, ani těsně před odjezdem, nejspíš netušila, do čeho jde. Já jsem byl moc rád a těšil se možná víc, než do jiných destinací, protože jsem tušil, jaká to bude dovolená v této sestavě a k tomu s potápěči 🙂
Měl jsem jisté obavy, že se Andree jako čerstvé držitelce ještě nevychladlé OWD ( pardon!! CMAS pé jedna hvězda!) karty nemusí zrovna potápěčská dovolená líbit. Přeci jen v podstatě kvůli mně se do kurzu dala.
Od silvestra uteklo pár týdnů a příprav a najednou jsme v Egyptě. Letiště dobré, jen přesun do Dahabu vzbuzuje jisté obavy, nepříjemné pocity, když míjíte ozbrojenou zátarasu. Ještě že v tu chvíli víme díky Mazcovu a Zuzčinému klidu, že jde o rutinu. Během pobytu se přesvědčíme, že je Mazec prostě zdejší. Ukáže kam zajít, řekne, jak to tu chodí a poradí….. a vůbec je vidět, že je tu už jako doma. Zdraví ho kde kdo na ulici, pomalu i pod vodou. Někdy je to vtipné, jako když ho jeden prodavač nazval mafiánem, když mi „domluvil“ dobrou cenu jedné the best of kvality mikiny 😀
Po shlédnutí písku, skal a všudepřítomných odpadků jsme přijeli do cíle.
Dahab.
První dojmem bych to nazval jako polorozestavěný, poloopuštěný Chánov plný potulných psů a koček a divně pokukujících lidí. A klakson u auta má asi význam tisíce slov. Ovšem byly jsme tam poprvé a první dojmy občas naštěstí klamou.
Koukal jsem na googlu jak vypadají Dahabské ulice, ale jako vždy a všude je realita a pocit něco jiného, než fotky. Cestou jsem se ujišťoval, že Andrea mě neproklíná za tuto dovolenou a že místo které bylo označeno za „naše apartmány“ jsme jen špatně zahlédli tam tím směrem k Chánovu. První zastávka na náměstí s obchody pro vodu se nám pomalu ani nechtělo vylézt z auta, jaký to byl divný pocit. Ten byl ovšem záhy pryč, když jsme se ubytovaly na místní poměry v luxusním domě.
Po prvních třech dnech potápění jsme uvítali den volna. Andrea se drobet více seznámila s teorií v praxi a prala se s tím k mému štěstí dobře. Jen únava v podobě usínání v židli říkala své. Další dny potápění byly čím dál lepší. Užívali jsme si to myslím ponor od ponoru. Neměl jsem si na co stěžovat, vše bylo dle mého gusta. Andrea se zlepšovala každým dnem a já se seznamoval se sidemontem. Když jsem si zapomněl na základně postroj, užil jsem si ponor i bez něj. Kdyby to šlo, tak se tak asi potápím pořád :D. Sucháč a lahev zavěšená na kousku provázku nalezeného na břehu. Užíval jsem si tento ponor kupodivu asi nejvíc. Tedy do té doby, než mě Mazec vzal na Blue Hole a na Canyon. Tyto dva ponory jsou pro mne opravdu krásným zážitkem se vším všudy, přestože běžně obdivuji život a barvičky při „blboponorech“.
Sice jsem pocítil velkou obavu, že se na Blue Hole ani nedostanu, protože voda byla prý moc kalná, ale nakonec možná, díky Andrejky freediverského neoprenu, ve kterém jsem naplaval nad Blue Hole, nebo těch pár fotek …..nebo jen to odhodlání…těžko říct proč, ale hurá! Šlo se 🙂 Krásný zážitek okořeněný teorií viděnou v reálu a také vidět jaké to je, když Mazec na konci ponoru zjistí, že někdo nemá (ztratil) nejdůležitější směs potápěče, na konci ponoru. Vydával sice podobné zvuky jako Andrea, když poprvé spatřila želvu, ale emoce pod vodou zní prostě podobně, ne-li stejně.
Stage se neztratila. Andrea ji našla při ponoru za námi :). Andrea také našla želvu při posledním ponoru a vydávala zase ty potápěčské zvuky emocí…. „HmmimHMimuiuumumííííííííýýý!!!! Nebo tak nějak. Želva k nám připlavala jako na objednávku a já s Dolou (fajn průvodce a učitel Andrejky, ze základny z Light Housu) jsme byly rádi, že jsme Andreu po asi 5ti minutách kdy změnila buddyho za želvu, podařilo vrátit zpátky do reality. Nechtělo se Andrejce želvu opustit. Opustit se nám nechtěl ani Egypt, Dahab a krásné nové zážitky mimo dosah turistického šílenství. Potápění se nám taky moc líbilo ! Super dovča! Jen v Čechách ji teď do vody asi jen tak nedostanu. Ale jsem rád, že si zapotápěla a užila si dovolenou jako já.
Ale celá výprava má i jiné zážitky. V podstatě kromě jedné vynechané mountain party vše super. Například když si vzpomenu na zážitky v podobě mimomořských aktivit jako je zahradní párty s místňákama, judo kotoulu u ohně a jeho šťastnému ukončení až v palmě. Neskutečně krásném místě, s pohodovými lidmi na párty v horách, výlet na čtyřkolkách, úžasné potpěčské zázemí na Light House, i a na apartmánu.
Díky Mazec za báječné zajištění ubytování a transportu, průvodce, instruktora, kuchaře a kdejakého supportu. Díky i Vám Zuzko, Petře, Jitko a Dolo za báječnou dovolenou 😉
Ps: Zip u super kvality mikiny se rozpadl při prvním nošení. A od Egypta jsem byl ve vodě asi 4x naposledy předevčírem. Voda 2,8 stupně…. moře je prostě moře 🙂