11. října jsme se po příletu do Hurghady nalodili na naši loď Safaga Diamond. Tedy původně to mělo být pouhé „přenesení“ výstroje a zavazadel z autobusu de facto přímo na loď. Ale již tady jsme mohli zažít ne zrovna rutinní přesun na loď pomocí Zodiaků se všemi našimi věcmi v krásných vlnách. A mohu říci, že s rutinou jsme se pak už nesetkali vůbec. V tom nejlepším slova smyslu.
Myslím, že náš potápěčský tým na lodi se sžil bezvadně. Nějakým způsobem jsme se rozdělili na „jednolahváče“ a „techniky“ J. Ti první chodili na ponory s monolahví, na poměrně standartní dobu ponoru okolo 50 minut. Ti druzí chodili na ponory s twinsetem, stagemi, a na krásné dvouhodinové i delší ponory. Samozřejmě nelze opomenout vedoucí a vůdčí úlohu Mazce, Zuzky a jeho nejbližšího kmenového týmu tvořeného Grécou. Byť foukání lahví vzduchem i směsmi bylo zpočátku zabezpečované posádkou lodi, až po Mazcově „zákroku“ a jeho osobní účasti při těchto činnostech, to vše nabralo obrátky a lahve byly téměř vždy včas nachystané. Nebudu se tu rozepisovat o jednotlivých zážitcích. Z mého pohledu, pro mě i pro Jarču, mého životního, a nyní i vrakového Buddho, to vše bylo úžasné a krásné. Dojmů máme na rozdávání a rádi se o ně podělíme. Ať už to byly rozsáhlé prostory Salem Expresu, nebo poněkud těsnější prolézačky na dalších vracích. Nebo majestátní krásné želvy, kanici, napoleoni, či škorpící se murény.
I samotná jízda lodí na občas trochu větších vlnách byla sama o sobě zážitkem. Tedy uznávám, že možná pro někoho ne tak docela příjemným. Nicméně my si užívali každičký okamžik jak na lodi, tak pod lodí.
Jak jsem již zmínil v předchozím příspěvku, určitou předzvěstí bylo setkání s mořskými proudy nad vrakem lodi Josephine na Istrii. Při ponoru k vraku Shaab Sharm (nevím, zda jsem to napsal správně), poslední den našeho vrakového safari, jsme se dole u vraku setkali s poměrně silným proudem. Přerušili jsme tedy prohlídku vraku a nechali se unášet proudem podél reefu. Po pozvolném vysycení a vystoupání na hladinu jsme střelili bójku s tím, že pro nás přijedou Zodiaky a dopraví nás na naši mateřskou loď, jak bylo původně naplánováno. No a ani zde nezapracovala rutina, protože celá naše skupinka osmi potápěčů „techniků“ byla unášena proudem poněkud rychleji a jiným směrem, než se očekávalo. Takže pryč od lodi. Ať to zkrátím. Po krásných téměř šesti a půl hodinách na otevřeném moři, pěkně zvlněném, jsme se dočkali příjezdu naší mateřské lodi. Všichni s bójkami nahoře, trochu unavení, ale šťastní. Šťastní, že se opět vidíme s těmi všemi skvělými lidmi, se kterými jsme mohli strávit takový nevšední týden. Včetně té nezapomenutelné lekce v dálkové rozplavbě a kurzu přežití J …Nezbývá mi než vyjádřit díky všem zúčastněným, v čele s Mazcem a Zuzkou. A také doufám, že se ještě v budoucnu uvidíme a osobně zavzpomínáme na ty nej nej okamžiky.
Těšíme se na viděnou, Jarča a Jarda.