Při balení se z 15 kg stalo 32 kilo tak jsme byli rádi na dobré rady zkušeného potápěče a cestovatele s technickou výbavou Mazce a Zuzky, kteří nám doporučili koupě nadváhy a to v maximální výši. Něco jako, že nemám nadváhu, ale podvýšku, by na odbavení asi neprošlo. A už je to tady, den odletu směrem do Hurhghady. Co říci o letu, snad jen, že probíhal celkem normálně a jak každý potápěč dobře ví: Egypt jako muslimská země, alkoholu méně. A jak každý Čech ví, bez láhve dezinfekce není si v Egyptě radno zahrávat s démonem jménem Faraónova pomsta. Dokoupili jsme vše potřebné na letišti a hurá Egypte, pokoříme pár vraků a podíváme se, jestli je život v moři stále tak rozmanitý jak známe z dokumentárních filmů anebo z vlastních zkušeností.
Po příletu do Hurghady nás čekalo malé překvapení a to přejezd do Marsa Alamu autobusem. Nikdo nepočítal s čtyřhodinovým výletem, ale i cesta tam byla spíše odpočinkem. Odpočinek se ukázal jako velice důležitou přípravou před prvním lehkým ponorem na reefu, kde se měly ověřit pro málo potápějící se jedince jejich zkušenosti a jestli přece jenom nepotřebují ještě trochu toho kamení do kapes J.
Pro nás z Mazcova týmu to byla brnkačka až na nejslabší článek, (každý ho musí mít), ale i ten se docela rychle zžil se sucháčem a mořskou vodou.
Pak už vše probíhalo dle načmáraného plánu Egyptské posádky, což znamenalo jednu změnu za druhou. Ale i tak jsme stihli spoustu vraků, mezi nimiž byl i nejčastěji navštěvovaný Salem Expres důvěrně přezdívaný Salám. Dalšími vraky navštívenými naší bandou byly ještě Abu Nuhas, Thistlegorm a spousta dalšího železa. A samozřejmě nezapomenout na milovníky přírody trocha těch rybiček na některém z vyhlášených reefů severní cesty.
Ponory byly krásné, velice rozmanité a parta, která se sešla na lodi, se brzy stala skoro rodinou. Prostě potápěči jsou skvělý lidi J J J.
Bohužel, jak to chodí v každém příběhu i tento šel do finále. Čas byl proti nám a tak jednoho krásného rána se na našich počítačích objevilo páteční datum a to znamenalo poslední ponory před odjezdem domů.
Náš předposlední ponor začínal, jako každý z ponorů brífinkem a pak hurá do sucháče a do vody. Nic neobvyklého se nedělo, přesednout na zodiak nechat si podat stage a být připraveni ke kotoulovému seskoku v místě kdy kapitán zodiaku nevykřikne jump.
Po spadnutí dolů k vraku, jsme dle nejzkušenějšího z nás umístili všechny naše hrozny stagí k vraku lodi. A hurá do vraku. Po několika málo vteřinách, kdy proud pracoval proti nám, jsme všichni usoudili, že vrak nebude nic zajímavého a že se pojedeme podívat raději ještě na nějaké ty rybky na blízkém reefu. S vypjetím všech sil jsme dokopali k námi odloženým stagím upevnili na D ringy a rybky těšte se.
Z nepřítele se stal přítel. Proud nám vydatně pomáhal, tak že vzduch v lahvích nemizel tak rychle jako obvykle, tak jsme se na skok mohli zastavit skoro v padesáti metrech. Ale znáte to, technický potápěč bez vraku a bez toho, aby alespoň nemohl jednou přehodit stage, to přece nejde a ryby jsou všude stejné. Jde se na horu a je konec a nebo, že by ne?
Vynořili jsme se, asi tak hodně hrubým odhadem, 500 m od lodi, což obvykle znamená, že do 20 minut již můžeme pít kávu a plánovat ponor číslo dvě, ale omyl. Nikdo nekouká po hromadě potápěčů, jejíchž nejkratší ponor byl skoro sto minut. A kteří se vynoří do 45 minut ponoru. Proud a vlny nás unášejí směrem k pobřeží, ale daleko od lodi. A tak z dvaceti minut se stává hodina a z hodiny dvě atd.
Nálada potápěčů však nijak neklesá i přes drobné problémy v podobě mořské nemoci z houpání na matračce dvou členů výpravy. Plán zněl jasně: dokopeme na pobřeží, vykoupeme se pro ty, kteří té vody měli málo a vydáme se na celodenní výlet pouští směrem k záchraně s ploutvemi na nohou. Žádný technický potápěč nenechá své věci bez dozoru.
Po krátké době však přicházejí důležité naturalistické dotazy kam s tím nebo kde budeme spát a jiné, což zvedá náladu ještě trochu výše. Kemp přežití na širém moři končí záchranou pomocníka z lodi, který nás svým bystrým zrakem spatřil a tak jsme po cca šesti hodinách a několika minutách mohli být vytaženi na loď, kde se s námi vítají jak z hrdiny vracejících se z dalekých cest.
Omlouváme se všem potápěčům, kteří se těšili na poslední ponor, a kteří prožili záchranářskou akci z druhé strany, ale žádný ponor není poslední.
Už se těšíme, co pro nás Mazec a Zuzka vymyslí příště
Jitka a Petr