Bylo nebylo, jednou v srpnu jsme takhle s Jarčou, mojí – mým buddym, potápěčským i životním, pobývali na samotném jihu Istrie, v městečku Premantura, kam jezdíváme s našimi kamarády potápěči již několik let. Užít si takový ten pohodový, klidný, potápěčský relax. U Bata a s Batem, jenž je místní „kapacita“ v zajišťování lodní dopravy na vybrané podvodní lokality a samozřejmě i v dalších oborech. Ale to by bylo asi na delší článek.
Jednoho rána jsme šli k Batovi přichystat naši výstroj k ponoru. Když jsme přišli na jeho zahradu, kde má vše potřebné i nepotřebné související s mořem, loďmi a potápěním, uviděli jsme tu stát dodávku s otevřeným dveřmi. Plnou potápěčského vybavení. A vedle ní velkého muže a drobnou štíhlou ženu. Ahoj, já jsem Mazec. A já Zuzka. A já Jarda a to je Jarča, představili jsme se. A tímto okamžikem se moje i Jarčino potápění začalo posouvat trošičku jiným směrem a trošičku jiným tempem.
Zkrátka. Potkali a poznali jsme dva „Člověky“ s velkým Č. Dva lidi, naprosto a bez zábran zapálené a nadšené pro potápění. A co je na tom z mého hlediska tak zvláštní a úžasné, jak jsem uvedl výše? No pro mě v dnešní době již málo vídaná spontánnost a nezištnost, s jakou oba přistupovali ke všemu, co s potápěním souvisí. Naprosto samozřejmě se s námi dělili nejen o zkušenosti, rady a názory. Ale i v praxi byli nápomocni svým typickým krásným způsobem. Jak s úpravou výstroje, tak i s rozšířením vybavení třeba o stage a podobně. Nemluvě o organizaci a plánování lokalit a ponorů. My dva, já Jarča, jsme je dosud neznali. Nyní snad ano. A kdo Mazce se Zuzkou zná, ví, o čem mluvím, tedy spíše píšu.
Chci jen říci, že potápění s těmito dvěma potápkami je zážitek. Má spád, je to radost. A je se pořád na co dívat a co okoukávat a učit se. Uskutečnili jsme společně několik ponorů na několik vraků. Někde úplně piánko, někde, jako třeba na Josphině, bylo potřeba trochu kopnout ploutví J. Ale všechny ponory byly super a my si to s Jarčou užili úplně do maxima. A za to vše chci jim oběma, Mazcovi i Zuzce poděkovat.
Předesílám, že jsme netušili, že menší proudy na Josephině, byly předzvěstí něčeho „většího“, co jsme měli zažít posléze během potápěčského safari v Egyptě. Ale to jsme ještě v tu dobu vůbec nevěděli. A předbíhám …
Jarda a Jarča